Velitel jednotky
Simon Christian Attinger, rottemeister Curyšké měšťanské milice. (Rothas)
Prvorozený syn Stephana Attingera, obchodníka dobytkem a člena rady cechu zum Widder. Rodina Attingerova vlastní veliký dům v Curychu nedaleko Rathausbrücke. Simon Christian měl 4 sourozence, ale dospělosti se dožil jen on a jeho o 8 let starší bratr, který bude po otci dědit většinový podíl jeho majetku. Simonovi tedy nezbývalo, než myslet na budoucnost a nechat se přijmout do kantonálních služeb. Je členem městské milice a díky své rodině získal hodnost hauptmanna. Nyní velí malé curyšské kompanii. V této jednotce se mu také říká Simon z Curychu, protože je jediný toho jména. Simon Christian je členem cechu Zunft zum Widder a jeho ambice jsou velmi politické, rád by se jednou stal členem curyšské kantonální rady a dělá vše proto, aby tento cíl v brzké době splnil.
Männer:
V samostatné živnosti neúspěšný tovaryš, hledající obživu v zadních řadách námezdních curyšských rot. Původem ze vsi Urdorf u Curychu, syn rolníka s vlastní půdou. Ve službě se známou postavou urdorfské pastoušky, místním poklasným.
Zhýčkaný prvorozený synáček poměrně bohatého a naštěstí i štědrého krejčího pracujícího pro bohatou klientelu. Ač s jehlou není tak schopný, jak by se slušelo, podlézáním na těch správných místech zdatně postupuje v cechovním žebříčku curyšských krejčíků. Tedy až donedávna. Z důvodů jemu neznámých, krajně však podezřelých, byl uvržen do masomlýnku zvaného kontingent milice Curychu. Zrazen svým nejbližším okolím, tedy až na neodbytnou sestru Kathrin, která ho z také značně podezřelých důvodů doprovází , je připraven bránit vlast s puškou v ruce a ohněm v srdci. A hlavně si přitom pořádně nahrabat.
Narodil jsem se do rodiny hostinských a od mala jsem pomáhal se svým bratrem (Michael)matce (Hildegarda) a otci (Jens) v živnosti ve vesnici Rüty. Od narození mi rodiče řikali der Bär, tak jsem to přijal za své jako přezdívku. Přátelé mi tak můžou říkat a neznámí lidé ať si mne oslovují jak chtějí, třeba to přežijí. Číst a psát jsem se naučil od jednoho místního kronikáře, který navštěvoval náš hostinec, byl to starý pán a mě jako malého zajímalo to podivné malování na pergamen, až mě to postupem času naučil. K vojsku jsem se dostal s Michaelem kvůli brané povinosti, neboť nebylo dost peněz na vyplacení se ze služby, tak jsme museli narukovat.
Je synem nepříliš majetného truhláře z předměstí Curychu. Pracoval pár let se dřevem v dílně známého nožíře Lorentze Fuchse. Fuchs neplatil moc dobře, a tak Karl odešel za lepším. Za zbylé peníze si koupil levnější šalíř a starou prošívanici doplil o kroužkový límec. Poté se nechal naverbovat do kontingentu milice Curychu kde slouží dodnes. Doufá, že si jednou nahrabe dost na to, aby si mohl v Curychu zařídit vlastní nožířskou dílnu.
Nejstarší syn Hanse Schneidera, člena cechu Zunft zum Widder z Regensdorfu. Před tím než zdědí otcovo řeznictví, byl otcem vyslán do služby v Curyšských měšťanských milicích. Prý aby se z něj stal chlap. Jeho vyslání uvítal i Regensdorfský Zunft zum Widder , který tím splnil svoji povinnost vyslat odvedence.
Syn známého Curyšského brašnáře Frantze Mlocka. Není hloupý ani nešikovný akorát do práce se mu moc nechce, proto ho také otec poslal na svatou pouť do Santiaga. Třeba se to nezbednému synkovi cestou srovná v hlavě a dá se na řemeslo. Nesrovnalo, po návratu Johannes pokračoval ve své oblíbené činnosti, tedy bloumal městem, přemýšlel, pil a civěl po pěkných holkách, a tehdy došla otci trpělivost a zapsal ho k městské milici.
Původem z vesničky Kloten, jediný syn dřevorubce Frantze. O matku přišel v 5 letech při porodu sourozence. Nedlouho po té umřel i jeho nový bratr. Otec se tím dost trápil a jinou ženu už si nenašel. Frantz se po vzoru otce, neměl příliš na výběr, pustil do řemesla. Tvrdá práce v lese ho opravdu nebavila a s otcem se často hádal, proč si nenašel lepší obživu. Jednoho krásného dne, Frantz zaspal a otec odešel do lesa bez něj. Otce našli za dva dny ležet pod stromem s přelámaným tělěm. Nikdo už se asi nedoví, co zaskočilo zkušeného dřevorubce. Frantz zdrcen strátou otce a v podstatě i živitele najednou neví co dál. Domluví se se starostou, a výměnou za oblečení po starostově starším synu a pár penězům navíc, nevýhodně prodá poslední rodiný majetek(chalupu) a odejde na jediné místo, kde se prý dokáže uživit bez práce. Do milice, kam vstoupí přibližně ve věku 17ti let.
K jeho zděšení i zde se musí pracovat, ale zde už nebylo cesty zpět. Peněz už moc neměl a tak dostal starou zrezlou helmu a píku, postavili ho dozadu, aby nezacláněl. Téměř všechny jeho peníze padly na jídlo, pití a také na hazard, ve kterém většinou nemá štestí. Téměř nikdo už ani nepamatuje, kdy do milice přišel, stejně jako záhadný důvod, proč je na tom i po létech pořád stejně. O rodině nemluví, kdo se ho na ní zeptá, docílí jen změny tématu rozhovoru.
Někdy hovorný, jindy zamlklý, Frantz je člověk mnoha nálad. Majitel někdy dost ostrého humoru, dokáže bavit celou rotu někdy i na úkor některého z členů.
Frantz je vůči neznámým osobnost spíše uzavřená, cesta k němu je dlouhá. Kdo se ale nenechá odradit jeho někdy zbytečně ostrým humorem a vydží, získá přítele, který se jen těžko hledá. Pro ty, které považuje za své přátele je věrný, pomůže, kde bude moci, a bude s nimi stát až do konce. Ať bude jakýkoliv.
Jacob Swartzmurer (Argon)
Jmenuji se Jacob Swartzmurer a pocházím z vesnice Urdorf blízko Curychu. Nikdy jsem nic moc neuměl a do práce se taky nehrnu. V naší vesnici jsem hlídal pole. Díky dluhům jsem musel naverbovat. A tak pod curyšským praporem stojím s píkou celé dny. A zbytek dnů vysedávám po hospodách a kvasím. Nejsem žádný hrdina, jen chci přežít a obohatit se.
Feldfrauen und Jungvolk:
Jacob Clos Donders (Jakub)
Jacob se narodil ve městě Curych jako druhorozený syn mírně bohatšího obchodníka s vínem Hanse Donderse (z cechu Zunft zum Kämbel ). Jeho otect ho poslal k vojsku, aby si našel zdroj obživy, protože jako druhorozený téměř nic nezdědí. V na boj je zatím příliš mladý (v boji by nejspíš překážel), místo toho pomáhá v táboře s nošením dřeva, připravováním ohně a tak podobně.
Je mi 15 let. Můj otec Marcus Durrenberger je velkým obchodníkem. Patří do cechu Zunft zur Saffran. Má krámek s kořením přímo v Curychu. Není ani chudý ani bohatý. Z peněz, které vydělá uživí sebe, mě, mého staršího bratra, sestru a nemocnou matku, té moc času nezbývá. Za peníze mi koupil nový vlněný dublet a poslal mě do kontingentu milice Curychu. (Prý aby se ze mě stal chlap. Spíš aby nemusel živit jeden krk navíc. Na mě mu nezáleží, jsem až druhorozený). Dal mi nějaké peníze do začátku a že mi bude každý měsíc nějaký ten drobnej posílat na přilepšenou. Jsem mladý, nepříliš výrazný chlapec, který je na boj moc slabý a mladý. V armádě pomáhá s nejrůznějšími pracemi (pomáhá připravovat oheň, nanosit dříví, postavit tábor..... , prostě kluk na všechno). Na boj se nehodí a tak se mu vyhýbá a nikdo mu to nemá za zlé (v boji by jim to spíš kazil). Umím trochu číst a psát. Otec mě lehce zaučil. Občas jsem mu v krámě pomáhal.
Pochází ze soukenické rodiny z města Meilen. Otec je členem cechu Zunf zur Waag. Ke kontingentu milice Curychu přišla jako slepý k houslím. Otec zde působil vyslán cechem a bratři plnili svoji vojenskou službu. V případě potřeby je několikráte doprovázela a z osobních důvodů zde již zůstala.
Mägche (Linda)
Ríkají mi Mägche. Buď to můj tatík vytvořil z Mädchen nebo z Mägdalen. Nikdy mě nenapadlo se na to pana faráře zeptat, není to tolik důležité. Rodiče měli, no asi ještě mají, malé hospodářství ve vesnici Katzenrüti na sever od Curychu. Bylo nám tam dobře, jen nás bylo trohu moc. Mám dvě starší sestry a tři bratry. Takže vyhlídky na moje věno nebyly moc valné. Tak se nikdo nedivil, když jsem odešla s jedním vojákem. Karl si mě opravdu chtěl vzít. Byl to původně ševcovský tovaryš, ale zabili ho dřív než jsme to stačili. U vojska jsem pak už zůstala, uživím se tu líp než doma.
Měšťanka původem z Curychu. Jak jméno napovídá, je sestrou Hanze, kterého doprovází. V milici dělá, co je potřeba. Ráda by si něco vydělala, lecčemu se přiučila a možná jednou našla i muže svého "srdce".
Nižší měšťanka, která si jako druhorozená dcera a třetí dítě musela přivydělávat na živobytí jako švadlena v krejčovské dílně. Dílna však vyhořela a za krátko na to zemřel i mistr na zápal plic a ona byla bez práce. Díky kontaktům svého otce si ji najal do služby Simon Christian Attinger, hauptmann jedné curyšské kompanie. Otec je na ni hrdý, že je ve „službách městu“ a ona tu zůstane, dokud si nenajde hodného a slušného manžela, který ji zaopatří, ať už tady v milici, nebo někde jinde.
Kontakt: Ladmir (Jan Macháček) nebo Rothas (Šimon Steffal)
